Sokolovna

Rozvrh sokolovny 


Pondělí 

16.30 - 18.00 tenis pro mládež

18.00 - 19.30 volejbal

19.30 - 21.00 badminton

Úterý 

17.00 - 18.00 judo

18.00 - 21.00 stolní tenis 

Středa 

16.00 - 18.00 všestrannost, cvičení rodičů s dětmi 3-7 let

18.30 - 20.00 jóga

Čtvrtek 

16.00 - 17.30 volno

18.00 - 21.00 stolní tenis

Pátek 

16.30 - 18.00 tenis pro mládež

18.00 - 20.00 nohejbal 

Sobota 

Neděle 

9.00 - 10.30 Kruhový trénink/Běhej se Sokolem   

14.00 - 17.00 šerm s W-arlet  

17.00 - 18.30 oddíl křivoklátských zalesáků

  

Provozní řád sokolovny

Běh času kolem sokolovny


Již od začátku založení jednoty Sokol Křivoklát 13. října 1907 byla starost kde cvičit. Prvním místem kde se cvičilo, byl hostinec br. Sýkory a to na sále v prvním patře. Také byl založen fond pro postavení tělocvičny. Fond rostl velice pomalu a také stále nebylo vhodné místo kde tělocvičnu postavit. Situace trvala až do vypuknutí 1. světové války. V prosinci 1915 na mimořádné valné hromadě bylo rozhodnuto a založeno Družstvo pro zbudování tělocvičny na Křivoklátě. Smyslem bylo oddělit získané finanční prostředky od majetku jednoty. Takto fond na postavení tělocvičny bez větší újmy přečkal válečná léta.
Po obnovení jednoty bylo 17. listopadu 1918 Družstvo pro postavení tělocvičny rozpuštěno a správu majetku převzala sama jednota, resp. její stavební odbor. Hodnota majetku byla dobou válečnou z části znehodnocena a tak se intenzivně pokračovalo v získávání peněz z různých akcí jednoty a darů. V červenci 1920 bylo opět založeno Družstvo pro postavení tělocvičny na Křivoklátě a to převzalo veškerý zatím získaný majetek pod svoji správu. Důvodem bylo, aby práce na poli cvičitelském a vzdělavatelském nebyla narušována jinou činností. Na to jednota vypsala slosovatelnou půjčku na 50.000 Kčs s návratností 30ti let. Nyní bylo již dost prostředků a mohlo dojít k vypsání soutěže na plány a rozpočty tělocvičny. Soutěž byla uzavřena v únoru 1921. Na valné hromadě v roce 1921 byla schválena pracovní povinnost všech členů jednoty, a to 50 hodin na člena. Současně se hledal prostor, kde tělocvičnu postavit. Nakonec byl vybrán knížecí pozemek, který díky pozemkové reformě bylo možno výhodně se souhlasem Státního pozemkového úřadu zakoupit. Ten vyměřil cenu, jež činila 10% z ceny trhové. Na jaře roku 1922 byl pozemek zapsán do Pozemkové knihy jako vlastnictví jednoty Sokol Křivoklát.


Na valné hromadě Družstva v květnu 1923 bylo rozhodnuto o stavbě sokolovny podle plánů předložených br. Maxmiliánem Šnoblem, místním stavitelem, členem jednoty. Plány pocházely z projekční kanceláře A. Meindl - V. Šantrůček z Prahy a původně se jednalo o projekt sokolského osvětového a sportovního domu ve Ždánicích na Moravě. Pro tuto stavbu byl pozemek trochu malý a bylo nutno přikoupit ještě nějaké metry od sousedních majitelů pozemků. Také peněz nebylo dostatek, a tak budova byla zkrácena o část, kde mělo být jeviště a zázemí divadla. Základní kámen byl slavnostně položen 19. srpna 1923. To již byla v plném proudu pracovní povinnost, která končila v říjnu a nově pokračovala od jara 1924 dalšími 50 hodinami na člena. Stavba sokolovny byla dokončena 24. srpna 1924 a slavnostně otevřena. Kromě cvičebního sálu, šaten, záchodů a sprch, byla zde i noclehárna a také kino. Kino mělo pevné plátno, promítací kabinu a rozebíratelné hlediště na sále. Ten rok také byla obec Křivoklát připojována na veřejnou elektrickou síť a sokolovna byla plně elektrifikována. Sokolovna se vším všudy měla asi hodnotu 1 miliónu korun. Kde a jak na to naši předkové vzali je obdivuhodné. Víme o fondu pro postavení tělocvičny, o půjčkách od obce a Spořitelny na Křivoklátě, o vypsané půjčce a nepochybně musely být ještě další půjčky od soukromých osob.


Sokolovna byla zapsána do majetku jednoty a sloužila ke cvičení, k pořádání zábav, divadelních představení, k pořádání akademií a ukázek cvičení pro veřejnost a k pravidelnému promítaní filmů. Pod sokolovnou bylo letní cvičiště, o pár let později s volejbalovým kurtem. Družstvo pro postavení tělocvičny provozovalo kino a z výtěžku splácelo nemalé půjčky včetně úroků. Půjčky se splácely i v době Protektorátu, kdy sokolovna již nepatřila Sokolům, ale asi místnímu Národnímu souručenství a Kuratoriu. Taky se tam moc necvičilo. Nebyl zájem z řad místních obyvatel. Tehdy se jednalo spíš o politická školení než cvičení. Také sokolovna byla nárazově využívána pro mnoho jiných účelů (Wehrmacht, Národní hosté ...). Poslední půjčka byla splacena ke konci roku 1946.
Ihned v květnu 1945 po obnovení činnosti jednoty se do sokolovny vrátil sokolský život. Bylo shledáno, že sokolovna byla ušetřena velké újmy, jen tam panuje velký nepořádek. Do sokolovny se vrací předváleční členové a spousta mládeže, která odrostla v době Protektorátu se svým elánem do nových zítřků. Někteří původní členové byli vyloučeni a velká snaha byla o sjednocení tělovýchovy na Křivoklátě. Velkým problémem bylo kino, které léta živilo jednotu a najednou bylo zestátněno. Stalo se samostatnou složkou v sokolovně. Kino platilo nájemné a podílelo se na provozu sokolovny. V sokolovně se cvičilo a pořádaly se hlavně zábavy, neboť poslední roky Protektorátu to bylo zakázané. Rozjela se opět nocležna a také divadlo.


V roce 1947 se začalo uvažovat o přechodu lokálního vytápění sokolovny na ústřední. Postupně se zajišťoval projekt a sháněl se materiál. Bylo po válce a potřebného železného materiálu bylo málo. Pak přišel únor 1948, akční výbory a všechno bylo ještě složitější. Přesto v roce 1948 se začala prosazovat dávná myšlenka Sokolů na dostavění sokolovny a to přístavby jeviště a zázemí pro divadlo, které se nestihlo na prvopočátku. Jednalo se o tom jak uvnitř jednoty, tak na venek, ale vytyčené úkoly se nedařilo plnit. Jediným výsledkem bylo obložení stěn sálu sokolovny dřevem v roce 1950.
Ke konci roku 1953 Tělocvičná jednota (TJ) Sokol Křivoklát přešla jako Závodní sokolská jednota (ZSJ) Křivoklát pod křídla ROH při Lesním průmyslu na Křivoklátě, krátce na to byla přejmenována na Dělnická sportovní organizace (DSO) Tatran Křivoklát a opět krátce na to na Tělovýchovná jednota (TJ) Tatran Křivoklát. Sokolovna se změnila na Závodní klub. Přínosem tohoto začlenění byla realizace přístavby jeviště, ústředního topení a předělání kina na druhé nejmodernější kino na tehdejším rakovnickém okrese, totiž na širokoúhlé. Plátno se zasunovalo do podlahy jeviště a jeviště bylo vybaveno nejmodernější divadelní technikou. V té době divadlo již bylo samostatným subjektem. Finanční prostředky byly poskytovány po linii ROH. Postupem času se Generální ředitelství Lesního průmyslu přestěhovalo do Prahy a stále se zmenšující zbytek zajišťující lesní hospodářství nedokázal se starat o Závodní klub. Pod hlavičkou Tatran žila jednota do konce roku 1958. V následujícím roce se jí vrátil název Tělovýchovná jednota (TJ) Sokol Křivoklát. O rok později v roce 1960 přešel Závodní klub (sokolovna) z Lesního průmyslu na čs. stát potažmo na Národní výbor Křivoklát a Závodní klub se stal Kulturním domem. V sokolovně, jak se všeobecně mezi lidmi říkalo, stále probíhalo cvičení, kino a divadlo. Noclehárna běžela ještě asi dva roky a pak zaniká (1962), protože MNV nemá zájem.
Do popředí se sokolovna, resp. Kulturní dům, dostává v roce 1965, kdy ho začíná spravovat Osvětová beseda Křivoklát, řízená MNV. Ta se stará o kino, divadlo a provoz, jednota je tam v podstatě hostem. Tady začal první krůček ke zlepšení a zvětšení Kulturního domu. Na MNV Křivoklát se uvažovalo o výstavbě úplně nové sportovní haly, později o rozšíření stávajícího Kulturního domu. K realizaci rozšíření formou přístavby došlo až v roce 1987. Přístavba se stavěla na dvoře za Kulturním domem a byla stavebně propojená s původní sokolovnou. Stavba skončila jako nedokončená na jaře roku 1989 z důvodů statiky přístavby a následné změny politických poměrů způsobily zánik toku peněz na nesmysl s přístavbou.


V dubnu 1990 se jednota osamostatnila a přešla pod křídla ČOS jako Tělocvičná jednota (TJ) Sokol Křivoklát a požádala o vrácení majetku - sokolovny. Vrácení po různých peripetiích se událo až v únoru 1992, ale již dříve v průběhu podzimu roku 1991 byla sokolovna uvnitř obnovena (vymalována, opravena podlaha, nové stoly a židle a uděláno nově dřevěné obložení stěn) a zvnějšku získala nový nátěr fasády. S vrácením sokolovny a příslušných pozemků byla zděděna nepodařená přístavba, která nakonec byla v letech 1994 až 1995 z valné většiny zbourána silami jednoty. Bylo obnoveno přísálí, které bylo zčásti odbouráno jako stavební spojka s přístavbou. Zbytky nešťastné přístavby byly použity v dalších letech k vytvoření kuchyňky k přísálí (2005), nářaďovny (2006) a k rozšíření bytu sokolníka (2009). V letech 1996 až 2005 byla sokolovna v zástavě jako pojistka pro určitou firmu. Výnos z této zástavy byl použit hlavně na stavební dokončení zmíněných nových vnitřních prostor v sokolovně a na provoz sokolovny.


Divadlo skončilo svoji činnost v roce 1995 hlavně z generačních důvodů. Kino, které obec vrátila jednotě, přestalo po všech snahách nájemce fungovat jako totálně neekonomické v roce 2003.
V březnu 1996 po havárii stávajícího kotle bylo uvedeno do provozu za pomoci ČOS a župy Budečské vytápění poloautomatickými kotli na uhlí. V lednu 2008 byl jeden z kotlů vyměněn za obdobný typ. V roce 2010 byla díky dotaci o.p.s. Rakovnicko sokolovna revitalizována. Byly zrušeny nepoužívané záchody a místo nich vybudována šatna pro návštěvníky sokolovny při veřejných akcích, vymalován sál a vestibul, obnoveny nátěry všech dotčených dveří a pořízena stolová výbava pro veřejné akce.
Dnes (leden 2013) zůstává po přístavbě nedokončeno jen vnější provedení, tj. fasáda a po modernu i zateplení. Jedná se o celou stěnu do dvora sokolovny. Také jsou stále větší starosti se střechou. Každá zima znamená dost oprav. Tyto dvě záležitosti vyžadují dost peněz a tak je neustále snaha o získání nějaké dotace, neboť jednota nemá tolik volných prostředků na tak velkou investici.