Historie jednoty

HISTORIE JEDNOTY

OBSAH
1. Období 1862 - 1906 Založení jednoty Sokola Pražského, I. sokolský slet
2. Období 1907 - 1915 Založení TJ Sokol Křivoklát, 1. veřejné vystoupení, 1. vystoupení na sletu, fond pro postavení sokolovny, divadlo
3. Období 1918 - 1940 Obnovení činnosti, založení Družstva pro postavení tělocvičny, otevření sokolovny, biograf
4. Období 1945 - 1953 Obnovení činnosti po válce a politizace po nástupu komunismu
5. Běh času kolem sokolovny

OBDOBÍ 1862 - 1906
Na křivoklátsku u obce Svatá v myslivně na Králi se potkali dva muži. Miroslav Tyrš jako vy-chovatel dětí továrníka Bartelmuse z Nového Jáchymova a o deset let starší Jindřich Fügner jako ředitel pojišťovny Nuovy z Prahy. Ti spolu rozpracovali myšlenku ryze českého tělocvičného spolku. Když Tyrš promoval na doktora filosofie a vrátil se zpět do Prahy, začal pracovat na založení tohoto spolku. Jeho úsilí bylo završeno dne 14. února 1862, kdy byla založena jednota Sokola Pražského. Prvním starostou byl zvolen Jindřich Fügner a prvním náčelníkem Miroslav Tyrš. Činnost Sokola Pražského byla vzorem k zakládání dalších jednot na venkově. V roce 1865, v roce úmrtí Jindřicha Fügnera, bylo již 20 sokolských jednot téměř se dvěma tisíci členy. V roce 1882 proběhl I. sokolský slet vedený Miroslavem Tyršem. Snahou Miroslava Tyrše bylo jednoty sdružovat ve větší celky. Tomu nebyly nakloněny c.k. úřady a kladly různé překážky. Snaha byla završena v roce 1884. Paradoxem bylo, že v této chvíli Tyrš tragicky umírá. První vyšší celek nesl logicky jeho jméno - župa Tyršova. S růstem počtu jednot v Čechách i na Moravě se župy dělily a vznikaly nové. Tak v roce 1897 vznikla župa Jungmannova, budoucí síla napomáhající vzniku jednoty na Křivoklátě.

OBDOBÍ 1907 - 1915
V hotelu Sýkora na Křivoklátě byla dne 13. října 1907 založena Tělocvičná jednota Sokol Křivoklát a byly schváleny její první stanovy. Jednota byla zařazena do župy Jungmannovy. Prvním starostou byl zvolen místní notář Hypolit Fastr. Jednota si ku cvičení pronajala sál v prvním patře hotelu Sýkora, později se přestěhovala do hotelu Musil. K chodu jednoty se objednalo nářadí, žíněnky a odběr odborných časopisů a věstníků týkajících se Sokola. Hned na začátku následujícího roku byla první valná hromada, kde bylo konstatováno, že jednota má 3 členy zakládající, 27 činných a 58 přispívajících. Činní cvičenci začali vystupovat v okolí na cvičeních pořádaných jinými jednotami.
Své první veřejné cvičení jednota uspořádala v srpnu 1909 za spoluúčasti jednot z Berouna, Nové Huti a Stradonic. V roce 1910 již pořádala větší cvičení, a to cvičení 1. okrsku župy Jungmannovy.V roce 1912 poprvé vystoupila jednota na sletu. Bylo to v Praze na Letné, na VI. všesokolském sletu. Z počátku cvičili pouze muži, o málo později se přidali dorostenci a posléze ženy a dorostenky. Žáci k navštěvování Sokola nedostali souhlas školské správy na Křivoklátě.
Již od počátku byl ustanoven fond pro postavení Sokolovny. Postupně se do něj shromažďovaly finanční prostředky, jež byly získávány dary, sbírkami a výnosy z různých kulturních nebo společenských akcí. V roce 1915 tam bylo již něco málo přes 2000 K, ale dosud se nepovedlo sehnat výhodný pozemek na stavbu sokolovny nebo aspoň letního cvičiště.
Nejen cvičením se zabývala jednota, ale také zde velkou roli hrála kultura. Divadlo, knihy a přednášky. Vybavení divadla bylo nejdříve zapůjčeno a časem postupně předáno od Literárního a zábavního spolku na Křivoklátě (kostýmy, paruky, šminky, pianino, podium), který již zde fungoval od roku 1890. Knihovna se postupně budovala z darů, nákupů nových knih a z odebíraných časopisů. Jen byl problém, kde knihy uskladňovat a kde výpůjčky provádět. V roce 1915 měla knihovna 573 svazků. Přednášky byly pořádány na různá témata od historie přes sokolskou tématiku a cestopisy k technickým vědám, jako např. sluneční soustava, nevyjímaje zdravotnictví, kterým v roce 1915 byly přednášky zakončeny před ukončením činnosti jednoty. Přednáška měla téma "O epidemických nemocech, které se v časech nynějších vyskytují a jak se jim brániti". Byl již druhý rok války. Další činností byly zábavy a výlety. Zábavy byly při mnoha příležitostech - mikulášské, silvestrovské, šibřinky. Výlety prezentovaly jednotu. Pořádaly se do blízkého okolí. Z počátku byl kroj téměř nutností, později chodili společně muži se ženami a dětmi a kroj byl již v menšině. Chodilo se pěšky, někdy byl i povoz a nebo vlak. Jednota také provozovala Učňovskou besídku, což bylo zařízení pro učňovskou mládež fungující v odpoledních hodinách v době jejího volna. Zde byl program poznávací a vzdělávací. Účast byla dobrovolná a přinášela výlety, exkurze do fabrik, návštěvy divadel, hru v šachy a sport. Provoz byl hrazen z darů mistrů, dílen, obce a vrchnosti. Ještě jedna, v tehdejší době důležitá, věc. Jednota si vzala na starost hrob Marie Čechové, sestry básníka Svatopluka Čecha, která zde pobývala a na tuberkulózu také zde zemřela. Jednota má hrob v péči do dneška. V únoru 1916 ustala činnost jednoty, neboť mnoho funkcionářů a členů odešlo na frontu a činnost vyšších složek Sokola byla zakázána.

OBDOBÍ 1918 - 1940
Hned na začátku listopadu 1918 byla mimořádná valná hromada a činnost jednoty byla obnovena. Tři členové byli ještě v zajetí. Jeden byl nezvěstný. Práce jednoty se rozjela naplno. V srpnu 1919 proběhlo veřejné cvičení, V roce 1922 bylo opět okrskové cvičení v roce 1920 následovalo okrskové cvičení a VII. Všesokolský slet.a účast na I. sletu župy Rakovnické. To se křivoklátská jednota v rámci dělení župy Jungmannovy zařadila do nově vzniklé župy Rakovnické. II. slet župy Rakovnické organizovala naše jednota na panské louce Pod kuchyněmi (dnešní Kolečko). V roce 1926 se jednota účastnila VIII. Všesokolského sletu v Praze. Rok 1932 byl pro jednotu významným. Jednota slavila 25. výročí založení jednoty. V květnu proběhlo okrskové cvičení na fotbalovém hřišti AFK Křivoklát (dnešní Kolečko), v červenci byla početná účast na IX. Všesokolském sletu. V roce 1934 se jednota účastnila krajského sletu v Ústí nad Labem jako podpora sokolské myšlence v sudetském prostředí. Rok na to proběhl v Rakovníku slet župy Rakovnické. V roce 1938, v roce již politicky neklidném, bylo na Křivoklátě okrskové cvičení opět na fotbalovém hřišti a pak následovala účast na X. Všesokolském sletu. Krátce po sletu šly události rychle za sebou. Blížila se válka.
Od obnovení činnosti na začátku listopadu 1918 se začalo s cvičením opět na sále u Sýkorů. Začala velká snaha získat vlastní Sokolovnu. Sháněly se peníze k těm málo z předválečné doby a pozemek. Pro snazší činnost bylo ustanoveno Družstvo pro postavení tělocvičny. V roce 1921 byl zakoupen pozemek od velkostatku, který byl zabrán v rámci pozemkové reformy. Byl na dobrém místě v centru obce, ale byl zpočátku malý, ale postupně se rozrostl do dnešní rozlohy. Na pozemku byl položen základní kámen 19. srpna 1923 bez velkých příprav a hluku. Stavitelem sokolovny byl br. Maxmilián Šnobl, tehdejší starosta jednoty. Stavělo se podle projektu A. Meidla a V. Šantrůčka z Prahy, projektu, který byl původně určen pro stavbu Sokolského osvětového tělocvičného domu ve Ždánicích na Moravě. Byla vypsána pracovní povinnost 50 hodin pro všechny dospělé členy (muže), a to dvakrát, jednou v roce 1923 a podruhé v následujícím roce (muži a ženy). Sokolovna byla slavnostně otevřena 24. srpna 1924. V předvečer byla tělovýchovná akademie doplněná hudebním programem. V neděli se začalo v 10 hodin průvodem od Sýkorů k Sokolovně. Na sále proběhl koncert Pražského pěveckého sboru Smetana, zatímco venku byla organizována lidová zábava. Večer bylo biografické představení. S půjčkami se Družstvo vypořádalo až v průběhu války.
O biografickou licenci jednota požádala již v roce 1920, ale byla ji udělena až za rok. První biografické představení bylo v říjnu 1921 na sále hotelu Sýkora. Provozování kina byla velmi výnosná záležitost. Zařízení zakoupilo a kino provozovalo Družstvo pro postavení tělocvičny. Výnosy z provozu šly na úhradu nákladů na postavení tělocvičny, později na splátky půjček. Provoz biografu byl zajišťován členy jednoty zdarma. Biograf se s postavením Sokolovny přestěhoval tam. Jednalo se o promítání němých filmů s hudebním doprovodem na pianino. V roce 1934 přešel biograf na zvukový film. Biograf nebyl provozován přímo jednotou, a tak fungoval i přes válku.

OBDOBÍ 1945 - 1953
Ihned po osvobození v květnu 1945 se sešel výbor jednoty a obnovil svoji činnost. Hlavním projednávaným bodem bylo sjednocení tělovýchovy v Křivoklátě a Roztokách. Na schůzi byly kromě TJ Sokol Křivoklát zástupci následujících sportovních organizací: F.P.T. z Roztok, D.T.J. z Roztok, S.K. Roztoky, Národního výboru Křivoklát, S.K. Křivoklát, hasičů (tělovýchovný odbor) Křivoklát. Schůze nebyla nikým nařízena, její realizace vyplývala z okamžiku té doby. Vznikl Národní tělovýchovný výbor (NTV) v Křivoklátě. Ten předpokládal likvidující valné hromady oněch spolků a ustavující valnou hromadu nového spolku podle pokynů z Prahy, které zatím nebyly. Zatím pod jeho záštitou byl v srpnu uspořádán klubem SK Křivoklát Turnaj žen v odbíjené. Jednotě přes protesty bylo odebráno kino, které bylo zestátněno, a tak přišla jednota o značný zdroj příjmů.
Na celostátní úrovni se sportovní organizace nemohly domluvit o sjednocení, a tak od začátku roku 1946 některé organizace se rozjely podle svého. Sokol Křivoklát prostřednictví Rakovnické župy se hlásil opět k Československé obci sokolské. Dělnické tělovýchovné jednoty v Roztokách se neobnovily, a tak jejich bývalí členové se hlásili do Sokola Křivoklát. Z důvodu přílivu cvičenců v roce 1947 vznikla pobočka Sokola Křivoklát v Roztokách. Proběhl župní slet v Rakovníku jako součást příprav na XI. všesokolský slet. V tu dobu se začalo debatovat o přístavbě jeviště a ústředním topení v sokolovně.
V roce 1948 ihned po tzv. Vítězném únoru byly všechny sportovní organizace direktivně sloučeny pod Sokol. Úspěšné sjednocení měly zajistit Akční výbory. Ještě před sletem se osamostatnila pobočka v Roztokách a vznikl TJ Sokol Roztoky. XI. všesokolský slet byl Ústřední výborem KSČ prohlášen za protistátní manifestaci a začaly čistky v sokolských řadách a výzva k zakládání Závodních sokolských jednotek (ZSJ). Ke konci roku se definitivně sloučil SK Křivoklát s jednotou, byť již celou sezónu volejbalisté hráli pod hlavičkou Sokol Křivoklát. Tak se areál Kolečko dostal k používání jednoty.
Rok 1949 pro jednotu znamenal malou změnu názvu z "tělocvičná" na "tělovýchovná" jednota a podstatnou změnu v tom, že byly zrušeny župy a zavedeno řízení přes okresy a kraje. Jednota měla okresní výbor Sokola v Rakovníku a patřila do Pražského kraje, jen ČOS zůstalo. Začal se shánět materiál na přístavbu jeviště a na ústřední topení. Tento rok byl velmi úspěšný pro volejbal. Dorostenky dosáhly na titul Přeborník Pražského kraje a dostali se postupně do finále mistrovství Československa. Finále se hrálo na Kolečku a naše dorostenky skončily jako druhé. Kino převzalo dominantní postoj v sokolovně, ale na druhou stranu přispívalo k provozu a údržbě sokolovny.
V roce 1950 se již nekonala začátkem roku valná hromada jednoty, ale nyní to byla členská schůze. Práce výboru už byla silně zpolitizovaná a odpovídala té době. Naše jednota byla v rámci celku nepodstatná, takže mnoho věcí se dělo spíše papírově, ale přesto personální změny byly. V tomto roce bylo uděláno dřevěné obložení stěn na sále v sokolovně i na balkoně. Byť se cvičilo, nebylo to slavné a také volejbal, který se včlenil do jednoty, začal skomírat.
Na konci roku 1952 byla členská schůze jednoty v sokolovně, kde na pořadu jednání bylo převedení místní tělocvičné jednoty na ZSJ Středočeského lesního průmyslu, závod Křivoklát. Důvodem je spojit dělnický živel se Sokolem a naopak. Sokolská jednota přešla pod Závodní sokolskou jednotu Středočeského lesního průmyslu závod Křivoklát se vším členstvem, výborem a majetkem. Pro jednotu převedení znamenalo zlepšení po stránce finanční a materiální, neboť závodním sokolským jednotám byla poskytována značná pomoc a podpora. Původně jednota měla velký problémem, neboť stále scházelo v sokolovně větší jeviště. Při slučování závodní rada slíbila podporu pro výstavbu jeviště, a tento slib nakonec umožnil převod a byl přijat všemi hlasy.
Jenže v tutéž dobu vyšel zákon o nové organizaci tělovýchovy a sportu podle sovětského vzoru, a tak už v lednu 1953 na Výroční členské schůzi byl přijat nový název DSO Tatran Křivoklát. Systém DSO spadal pod Revoluční odborové hnutí a každý sportovec se podle svého občanského zaměstnání musel stát členem jedné z devíti organizací. Název Tatran byl určen pro těžbu a zpracování dřeva. Na příklad v sousedních Roztokách to byl DSO Spartak Roztoky, neboť tam byl strojírenský průmysl. To co bylo nepochopitelné, bylo, pokud z Křivoklátu někdo pracoval v Roztokách, nemohl být členem Tatranu Křivoklát a opačně. Ve volbách nebyl volen starosta, ale předseda a spousta nových lidí do nových funkcí, některé byly vysloveně politické. Po odborářské linii se měli všichni oslovovat soudruhu nebo soudružko a nikoliv jako dosud bratře a sestro.

OBDOBÍ 1954 - 1968
zpracovává se

OBDOBÍ 1969 - 1989
zpracovává se

OBDOBÍ 1990 - 2010
zpracovává se

Články zpracoval (a na dalších pracuje): br. Pavel Kašpar