Současné souvislosti s historií Biografu Sokol Křivoklát

Promítaní několika filmů v rámci Noir Film Festivalu v srpnu 2020 je vhodný moment se vrátit do historie a identifikovat důležité vývojové milníky biografu a filmových projekcí na Křivoklátě. První filmové představení na Křivoklátě nebylo v režii Sokola, ale byl to tehdy kočovný biograf. Hrálo se v sále hotelu Musil a promítalo se drama Travička doktora Gama. Bylo to 3. ledna 1920.

V únoru 1920 byla podána žádost o biografickou koncesi. Po roce čekání a teprve až po inter­venci u politické správy v Rakovníku, byla přislíbena na 11. dubna 1921 komise, která měla posoudit povolení biografické koncese přímo na místě. Vše proběhlo dobře a v srpnu se už vědělo, že koncese bude udělena. V tu dobu bylo rozhodnuto, aby Družstvo pro posta­vení tělocvičny převzalo starost o zařízení biografu a jeho provozování. Začátkem října byla koncese konečně udělena. Nositelem koncese byla jednota nikoli Družstvo a musela se každé tři roky obnovo­vat. Bratr Bílý referuje ve výboru, že je také připravena a uzavřena smlouva s br. Sýkorou o promítání na sále, a že první představení může být již 28. října 1921. Představení se ten den skutečně realizo­valo. K provozování biografu byl nutný elektrický proud. Ten byl dodáván na základě smlouvy s majitelem mlýna br. Dubským, vlastníkem dynama poháněného mlýnským kolem. K pohonu pro­jekčního stroje a k osvětlení místností používaných jednotou Sokol byl dodáván stejnosměrný elek­trický proud o napětí 60-65 V a o síle 35-50 A. Ten byl dodáván jen v době biografických představení a v době cvičení či jiných sokolských akcí. Množství odebrané elektřiny v kWh bylo měřeno hodinami a podle množství placeno. Tak se rozběhl biograf.

Náklady na zařízení biografu dosáhly přibližně 52 000 Kč. Tato investice byla hrazena z prostředků Družstva a byla snaha o její rychlou návratnost. V průběhu roku 1922 byl dluh z větší části zaplacen, jen ještě do dalšího roku zbývalo 14 000 Kč. Biograf byl asi v té době velmi výnosný podnik. Byl to fenomén nového druhu zábavy, trochu lidovější než divadlo, takže bio bylo hodně navštěvováno. Hrály se jen němé filmy a tak při promítání filmu byl děj doprovázen živou hudbou na piano. Z této hudby se platily autorské poplatky a hudebníkovi odměna. Odměňován byl i kinooperatér. Ostatní personál kina, tvořený členy jednoty, dělal vše bez nároku na odměnu, aby výtěžek z kina byl co největší a biograf se co nejdříve zaplatil a mohl začít vydělávat na budoucí stavbu Sokolovny.

Samozřejmě, že s otevřením Sokolovny v srpnu 1924 se přestěhoval biograf ze sálu u Sýkorů. Součástí slavnosti otevření Sokolovny bylo večer první fil­mové představení na řádné plátno a z projekční kabiny. K dispozici byl totiž pouze jeden "projekční stroj".

Takto se dařilo postupně umořovat dluh vzniklý stavbou Sokolovny. Bohužel nikoliv takovou rychlostí jak se zdálo na začátku. Oproti počáteční fázi došlo dost k velkým legislativním změnám a promítání bylo vázáno na spoustu poplatků. Ze zisku se spotřebovávala část na poplatky, část na úroky z dluhů a na úmor dluhu mnoho nezbývalo.

Začátek roku 1934 byl ve znamení změny vybavení kina zařízením pro promítání zvukových filmů. Náklad na změnu ve výši 16 000 Kč byl zajištěn půjčkou v Rakovnické spořitelně. Jako první zvukový film byl v neděli 25. února promítán český film Madla z cihelny. Filmy byly půjčovány z různých půjčoven včetně půjčovny filmů ČOS, která asi nebyla mezi provozovateli sokolských kin moc oblíbená, což vyplývá z údaje, že pouze 6 biografů z uvedených 16ti v rakovnické župě využívalo služby této půjčovny a jen tři výhradně sokolskou půjčovnu. Sokolské biografy se sdružovaly ve svazu sokolských biografů, ale ani tato instituce patrně nebyla velkým přínosem.

V roce 1938 byl novelizován a schválen nový "biořád", kterým se řídil provoz biografu ve všech aspektech. Mít takový řád byla nutnost, neboť na to byla vázána licence k provozu kina, která se musela čas od času obnovit.

V březnu 1939 br. starosta poznamenal, že je nutno včas obnovit biografickou licenci na další 3 roky. Naposledy se prodlužovala v roce 1936. Při té příležitosti zdůraznil "přísný dohled na mládež pod 16 let v tom smyslu, aby se neúčastnila biografických představení při předvádění filmů mládeži nepřístupných."

V květnu 1940 bylo nutné provést stavební úpravy a adaptace podle nařízení Oberlandratu v Kladně. V listopadu 1940 vyšel v Rakovnických novinách článek "Přísný zákaz návštěvy mladistvých osob v biografech.", který uvádí, jakými tresty bude potrestán ten, který zákaz porušuje. Do 14 let opatrovnickým úřadem, do 16 let pokutou 200 K. To se týkalo i rodičů, kteří by děti na takové představení vzali. Jednalo se o představení označená jako "mládeži nepřístupná" nebo taková, která končí po 8. hodině večerní.

V letech 1941 až květen 1945 biograf přes všechna protivenství dál promítal filmy, neboť nebyla to již organizace sokolská, ale byl to samostatný subjekt Družstvo pro postavení tělocvičny. Z výtěžku stále splácel půjčky na postavení sokolovny. Biograf spadal pod nově vytvořenou Česko-moravskou společnost biografů s.r.o. (?)

TJ Sokol Křivoklát - dějiny kina nebo také biografu

Po ukončení 2. světové války kino stále hrálo, ale vznikl problém s vlastnictvím kina. Byl biograf nebo-li kino jako výdělečný podnik ihned zestátněn. Bohužel se to dotklo i našeho kina. Celá procedura trvala asi rok, kdy kino bylo zestátněno. Kino samostatně hospodařilo s penězi a za pronájem prostoru platilo nájemné. V roce 1947 se píše, že se platilo 1500 Kč měsíčně.

V roce 1953 přešla sokolovna pod křídla ROH Lesního závodu v Křivoklátě. Sokolovna se změnila na Závodní klub. Přínosem tohoto začlenění byla realizace přístavby jeviště v roce 1956, ústředního topení a předělání kina na druhé nejmodernější kino na tehdejším rakovnickém okrese, totiž na širokoúhlé. Plátno se zasunovalo do podlahy jeviště a jeviště bylo vybaveno nejmodernější divadelní technikou.

V roce 1960 se Závodní dům převedl na Místní národní výbor (MNV) a stal se Kulturním domem. V roce 1965, kdy ho začíná spravovat Osvětová beseda Křivoklát, řízená MNV a ta se stará o kino, divadlo a provoz a jednota je tam v podstatě hostem. Kino bývalo provozováno celoročně. V zimním období sál tehdy kulturního domu sloužil kromě k pořádání filmových představení také pro cvičení členů Sokola Křivoklát, divadelnímu kroužku a pro zábavy. Hlediště pro filmové diváky bylo vybaveno lavicemi, které se dávaly na podlahu sálu. V letním období to bylo úplně jinak. Předpokládal se větší počet diváků a sál sloužil výhradně kinu. Tehdy každoročně se postavilo na sále stupňovité hlediště. Kapacita kina v zimním období byla kolem dvoustovek diváků, v letním období byl počet dvounásobně větší. V letním období se hrávalo téměř denně a někdy, pokud film byl trhák i několikrát za den.

Bohužel tento stav se rapidně změnil po listopadu 1989. V roce 1990 byl již znát úbytek diváků a začaly se objevovat první náznaky budoucích potíží. V roce 1991 došlo ke změnám mimo provozované kino. Půjčovné filmů se zdražilo, distribuce filmů do kin se zdražila a začalo se u některých filmů požadovat nejnižší vstupné. Byl problém s výběrem filmů, neboť se přestalo dělat více kopií filmů a nové filmy neměly šanci se dostat do takových kin. Provoz kina byl čím dál dražší a výdělek menší. Proto jednota nechtěla převzít provoz kina. Provoz kina představoval hlavně promítače a starost o promítací stroje, zajišťování filmů a jejich dopravu např. ze zastávky ĆSD na Křivoklátě do promítací kabiny a po skončení půjčovní doby jejich vrácení zpět. Prodej vstupenek v pokladně, kontrolu vstupenek při vstupu do hlediště, kiosek s občerstvením, bezpečnost a pořádek. Dosud bylo kino provozováno pod MNV a finanční prostředky se nacházely v kapitole kultura, ale ani tentokrát již Obecní úřad nechtěl v dotaci kina pokračovat. Kino přestalo fungovat k 1. září 1991.

Od roku 1993 se ujal provozu kina pan Marek Škarpa, syn dlouholetého promítače v kině Vinko Škarpy, který si vzal provoz kina do své režie s pomocí rodinných příslušníků. TJ Sokol Křivoklát uzavírala s panem Škarpou vždy smlouvu na jednu sezónu, která zahrnovala pronájem a pravidla přeúčtování spotřebované elektrické energie. Kino s čím dál kratším provozem se udržovalo až do léta 2003. Hlavně z ekonomických důvodů, ale z části i technických, např. nebyl dostatek filmů v přijatelné ceně půjčovného a tak muselo skončit.

sepsáno dne 17. července 2020, Pavel Kašpar, člen výboru jednoty